Sňal z tváře železnou masku
bez ní vidět smí ho jen král
čas další vyryl mu vrásku
kolik jich už ve tváří má
těžko by spočítal

Kolikrát už v uších mu zněly
zvony hlasem kostelníka
uvnitř chladných zdí jeho cely
život zvolna pohasíná
pro krále Ludvíka

Na zlatých tácech číší je pár
ochutnává z nejlepších vín
hedvábné krajky dostal co dar
snad se smířil s osudem svým